Co jsme vechno viděli v roce 1998:
Jaroměřice n/R., Babylon, step, Ivančický viadukt ternberk, Svatý Kopeček, Olomouc
Veveří, Předkláteří - Porta Coeli, Perntejn Helftejn, Zbraovské aragonit.jeskyně, Hranická propast
Lysice, Boskovice, Rájec nad Svitavou Starý i Nový Jičín, Hukvaldy, Kopřivnice, tramberk
Moravský kras - jeskyně, Rudice - větrný mlýn Ronov a Kroměří
Plumlov, Cimburk, Bouzov Velehrad, Buchlovice, Buchlov, Cimburk

Take, ne se načtou obrázky, můete si počíst.MAPA CESTY nebo ÚVODNÍ STRÁNKA

Vekeré níe uvedené fotografie si můete ve velkém prohlédnout na následujících stránkách:

      foto    Jaroměřice, Dukovany, Veveří, Perntejn, Lysice, Boskovice, Rájec n. Svitavou
      foto    Moravský kras, Plumlov, větrné mlýny, Bouzov, Svatý kopeček u Olomouce
      foto    Helftejn, Starý Jičín, Hukvaldy, Kopřivnice, Kroměří, Ronov, Buchlovice


Jaroměřice n/R.Nae cesta opět začala přesunem nás i kol. Tentokráte do Třebíče. Ačkoliv jsme na dvakrát přestupovali a vdy jsme na to měli pět minut, nic nám neujelo a mi se dostali na Moravu před polednem. První kulturní památkou, kterou jsme navtívili byly Jaroměřice nad Rokytnou. A posuďte sami. Tamní zámek je hezký jak zvenku, tak i zevnitř a my jsme zde absolvovali malý i velký okruh.

Mohelenská hadcová step, v pozadí JE DukovanyDalí zastávkou byla JE Dukovany. Jeliko jsme přijeli pozdě, přili jsme o monost prohlídky. Noc jsme prospali pod Babylonem, co je rozhledna nedaleko vodní nádre Daleice. Jeliko klíče od rozhledny měla osoba bydlící v Kramolíně č.22, tak jsme se pohledem na okolí nepokochali, ale vynahradili jsme si to hned dalí den. Od Mohelenské hadcové stepi byl výhled jak na přehradu, tak na JE Dukovany, ale i na ná Babylon, jeho vrchol čněl nad okolní les. Tato krajina získala název step zcela právem. Tráva je zde suchá, naloutlá a rostou zde skalničky. Oblast je chráněná.

Ivančický viadukt vedoucí přes údolí řeky Jihlavy nás překvapil předevím tím, e dle prvního pohledu, zde postavili pro kadý směr zvlátní most. Kdy jsme si ale oba dva mosty li prohlédnout, zjistili jsme, e jeden z nich končil ve vzduchu, místo aby vedl na protějí svah. Jednalo se tedy o nový a starý viadukt. Starý byl evidentně nefunkční a jestli práce pokračovali, tak u zřejmě ani neexistuje. Inu jeďte se podívat, a pak mi napite. Tu noc jsme přespali u Brněnské přehrady, kde cena odpovídala vyhledávanému turistickému centru.     Zpět k obsahu

Ráno jsme navtívili hrad Veveří. Veřejnosti byl zpřístupněn teprve nedávno (tuím rok 1996). Prohlídka se nesla v duchu veselém. Myslím, e se tak místní průvodkyně obrnily proti situaci, která byla spíe k pláči. Hrad na první pohled (z venku a z dálky) neztratil nic ze své majestátnosti. Stav interiérů je (1998) vak alostný. Hrad byl za komunistického reimu přestavěn čistě účelově. Získal nová moderní okna, místnosti byly nově vymalovány - na bílo s následným, jistě také módním válečkem, zřízeny byly nové toalety i koupelna, a do objektu se mohla nastěhovat učňovská kola lesnická. Restaurátory zde tedy čeká jetě mnoho práce. Místy ji odkryli původní malby, ale ty jsou v dezolátním stavu. Vekeré vybavení původního hradu bylo rozkradeno a tak bych hrad doporučila k návtěvě vem, aby nezapomněli na éru minulou.

Předkláteří u TinovaJedouce směrem k Perntejnu, nali jsme za Tinovem Předkláteří a zde enský cisterciácký kláter Porta coeli (brána nebes). Zaloen byl v roce 1233 a návtěvníka nadchne nejen svou rozsáhlostí, ale i vnitřní podobou. V kláteře se stále připravují novicky pro vstup do řádu a tudí jeho původní poslání stále slouí. Perntejn si bez problému přiláká kadého, kdo spatří jeho fotografii. Hrad je to velký a krásný, a to nejen z venku, ale i vevnitř. Nás nejvíce zaujal sál spiklenců. Jedná se o největí místnost na hradě, kde se konala důleitá jednání. V sále jsou vak tři typy tvarů oken, to aby si nepřítel myslel, e v této části hradu jsou jen tři malé místnosti.     Zpět k obsahu

LysicePo vyjetí příerného kopce mezi Nedvědicemi a Černovicemi, který nás zaskočil nejen svým sklonem, ale i tím, e v mapě se ani neobtěovali danou hrůzu znázornit ipkou, jsme dorazili do Lysice. O tomto nádherném zámku jsme doposud neslyeli a ani návtěvníků zde nebylo mnoho. Nechápu to. Jeďte se tam tedy podívat alespoň vy. Stojí určitě za vidění. Zámek má krásný interiér a jetě hezčí zahradu, která je plná květin i vzácných stromů. Dalím městem byly Boskovice. Zde najdete jak zámek, tak hrad. Hrad nás nadchnul více. Na zámku se toti konala svatba a bylo zde na ná vkus moc lidí. Svatbu jsem nali i v na nadalekém Rájci nad Svitavou, a tak jsme se spokojili s prohlídkou pěkného parku. Dle zakoupeného leporela mají uvnitř převáně obrazy, a tak jsme ani nelitovali. A jeli jsme se zabydlet do kempu v Jedovnici, na dosah Moravskému krasu.     Obsah

Hrad v Boskovicích Ondra v Boskovicích u studny Rájec nad Svitavou
Hned po příjezdu do kempu mi otekly oči. Ráno (v sobotu) jsme jeli stopem do Blanska. Na můj zánět jsem v nemocnici dostala Framykoin a byla jsem ráda, e máme na programu jeskyně. Bylo mi toti zakázáno chodit na slunce, ale hlavně, ono to i bolelo. Tento den jsme se jen tak flákali. Jediný autobus z Blanska jel jen do Rudic (3 km od kempu). Zde jsme nali větrný mlýn, jeho majitel nám asi hodinu vyprávěl o tomto místě. Pak jsme li najít rudické propadání (bohuel nenali). Jedná se o řeku vtékající pod zem, kudy teče několik kilometrů. To, e se jedná o stejnou řeku se zjistilo, kdy do řeky nalili barvivo, které po několika dnech vyteklo na značně vzdáleném místě.

Dalí den jsme byli ve Sloupské jeskyně. oůvská část byla bohuel zavřena. A my se tolik těili, e uvidíme místní svícen. No jó nó. Jeskyně nám přesto udělali radost. Navtívili jsme Kateřinskou i Punkevní, kam jsme se museli tři dny předem telefonicky objednat. Zde jsme jeli na známých lodičkách a podívali jsme se na dno Macochy (138,7m). Dozvěděli jsme se, kam dopadají sebevrazi, z nich nejznámějí bylo děvčátko, které k tomuto činu donutila jeho macecha a odtud i název propasti.     Zpět k obsahu
Plumlov
Cimburk u Trnávky
Bouzov
Jeliko u mi slouili oči, pokračovali jsme v cestě. Nali jsme Plumlov. Dle mého názoru velmi hezký zámek v dezolátním stavu. O rok později jsme se dozvěděli, e zde ijící netopýry velké, vymlátili místní áci baseballovými pálkami. O důvod víc, proč zámek alespoň částečně zajistit, ne z něj zbyde jen zřícenina se patnou pověstí. Ačkoliv předpověď počasí říkala, e má být +35°C, chtěla jsem jet dál. A tak jsme skončili o 15 km dál v Čechách pod Koířem. V parku jsme čekali a bude líp. Nakonec jsme vyjeli, ale o kus dál jsme udělali u silnice dalí nucený oddych. Usnuli jsme a vstali po páté. Ondra byl natvaný, e jsme nezůstali v kempu v Plumlově, hezky u vody. Tímto se mu jetě jednou omlouvám: Ondro, fakt jsem to nezvládla, promiň. Ten den jsme spolu se tmou dorazili na zříceninu Cimburk. Zde jsme usnuli a ráno pokračovali.

Přes noc se ochladilo a my jeli dál, směr Bouzov. Tento cizokrajný hrad je známý například z pohádky O princenzně Jasněnce a létajícím evci, ale dle průvodkyně i z mnohých jiných. Hrad je velmi hezký i vevnitř. Vzhledem k tomu, e jsme zde byli v hlavní turistické sezoně, museli jsme překousnout nával lidí. Odměnou nám byla ivá renesanční hudba.     Zpět k obsahu

Ne jsme stihli navtívit Mladečské jeskyně začlo lejt. Jeskyně jsme neviděli a dvě hodiny jsme čekali na autobusové zastávce. Povečeřeli jsme. Po dvou hodinách jsme kolem sedmé vyrazili. Otočil se vítr, a my se mohli jen bezmocně koukat, jak se ona černá mračna zase valí zpátky na nás. Do ternberku jsme dojeli po tmě, zmoklý jak slepice. Kdy nás pán v kempu viděl, nabídl nám ubytování v chatce. Moc a moc děkujeme. Skutečně se nám v tom deti nechtělo stavět stan, nato v něm celý mokří spát. Ve městě nás nejvíce zaujala výstava hodin. Prohlídka hradu nebyla z nejzajímavějích. Ono ve srovnání s Bouzovem by uspěl málo který hrad.

Svatý kopeček u OlomouceA jelo se do Olomouce. Cestou jsme se zajeli na Svatý Kopeček (dle rad Medvěda). Zdejí poutní místo opravdu stálo za ten kopec. Navíc jsme zde nali jetě ZOO s rozhlednou. Nejvíce nás zaujali irafy, protoe vyhlídkové místo bylo umístěno v prvním patře, a my jsme si se irafami mohli koukat z očí do očí. Olomouc jsme minuli, protoe se nám nechtělo zajídět do města a přespali jsme u řeky Moravy, kdesi u Kouan. Byl pátek večer a Ondrovi se rozbilo kolo. Na zadním kole praskl ji sedmý drát a to se stalo nepojízdné. Pětikolečko jsme ale nesundali. Zřejmě chyběl svěrák či potřebné nářadí. A tak jsem si ráno jela přeci jenom prohlídnout Olomouc. Nala jsem čtyři cykloopravny. Jedna byla zavřená, v druhé nebyl mechanik, ve třetí mi to do týdne udělají a v té čtvrté mi kolo opravili za hodinu. No jak já byla ráda. Bohuel si nepamatuji název, abych zde udělala zaslouenou reklamu, ale bylo to u tramvajových kolejí nedaleko náměstí. Kluci, díky moc.     Zpět k obsahu

Babylon
Ivančický viadukt
Veveří u Brna
Ondra na Perntejně
Větrný mlýn v Rudicích
Ondra v Punkevní jeskyni
Sloupská jeskyně
Punkva
Plumlov
větrný mlýn u Přemyslovic
Bouzov - konzert
Zuzka s Ondrou před Hranickou propastí
A jelo se dál. Projeli jsme Troubky. Doposud jsme nachápali, proč tu při povodni dopadli tak patně a proč neutekli na kopec, ale on tu váně ádný není. Je tu příerná rovina. No bydlet bych tu nechtěla ani kdyby tu ta povodeň nikdy nebyla. Projeli jsme Přerovem, co je podle mě pěkně oklivý město a po hlavní do Lipníka a po dvouproudovce do Hranic. Zde jsme se usadili na dva dny. Jeli jsme na Helftejn a protoe byla sobota, měli jsme to i s divadlem. Paráda. Dále jsme zali do Zbraovských aragonitových jeskyní. Ty vznikly působěním atmosferické a teplé minerální vody. Nejnií části jeskyně jsou nepřístupné, protoe je zde CO2. Tak jsme pochopily, proč jeskyňáři chodili se psy. Se svými 14°C je to nejteplejí jeskyně v ČR. Nedaleko odsud je i nejhlubí propast ČR. Její suchá část, má hloubku 69,5 metru. V zatopené části byla v roce 1995 potvrzena hloubka 205 metrů, ani by bylo dosaeno dna. Kdy jsme tedy v okolí Hranic vechno prolezli, vydali jsme se dál na východ.     Zpět k obsahu
Zbraovské aragonitové jeskyně Divadlo na Helftejně Helftejn Starý Jičín
Zuzka v Hukvaldech
Ondra s Prezidentem v Kopřivnici
tramberk focen od jeskyně ipky
Prvním hradem tímto směrem byl Starý Jičín. Jedná se o zříceninu ze 13. století. V roce 1996 byla u vstupu obnovena a zpřístupněna vě, přesto k hradu mají zdejí ruiny stále daleko. V Novém Jičíně se nám líbilo náměstí, ale i erotínský zámek. Zde se nachází muzeum (tuím e klobouků), ale to jsme nenavtívili. Pokračovali jsme dál do Frentátu, kde jsme se chtěli na den usadit v místní kempu (dle mapy staré 3 roky). Skutečnost byla ale zlá. Kemp byl uplně rozmlácený. Chatky, okna, postele vechno co lo zdevastovat. Asi nějaká restituce, ach jo. Nakonec se nám podařilo přemluvit majitele jednoho penzionu a ten nás nechal přespat na zahradě. Ráno jsme bez bagáe vyrazili směr Hukvaldy. Je to Janáčkovo město, ale nás nejvíc překvapil úplně vykotlaný velký strom, kam jsem se i s odpadky pohodlně vela. Po prohlídce hezky udrené zříceniny jsme odjeli do Kopřivnice. Zde jsme strávili dost času v technickém muzeu plném automobilů i jiných samohybů. Odtud to byl u jen kousek do tramberka. Zde jsem poprvé ochutnala tramberské ui. Jedná se o perník ve tvaru uí. Mě moc chutnal a tak jsem ui přivezla i domů. Vylezli jsme na Trúbu a proli jsme jeskyní ipkou. Nejprve jsme litovali, e nemáme baterku, ale vrhli jsme se do tmy a za chvíli jsme opět viděli světlo. Jestli jsme někde neminuli nějakou odbocku do tmy, tak to měl pračlověk asi jako 3+1. ádná sláva, na to, e je jeskyně tak slavná je dost malá. Vyzvedli jsme bágly v "kempu" a odjeli přes Beskydy do Ronova.     Zpět k obsahu

Kroměří Skanzen v Ronově pod RadhotemV Ronově jsme začali s Dřevěným městečkem, přes Valaskou dědinu a po Mlýnskou dolinu. O tu byl největí zájem, ale byla také nejhezčí. Bylo zde hned několik funkčních vodních kol. Viděli jsme, jak se pomocí vody mele obilí či jak se řee dříví. Pozdě odpoledne jsme dojeli do Valaského Meziříčí a pak vlakem do Kroměříe. V nedalekém lese jsme přespali a ráno jsme li na prohlídku zámku. Paní průvodkyně byla velmi milá a nám připomínala učitelku dějepisu. Byla nesmírně elegantní a její povídání bylo velmi podmanivé. I po třech letech si pamatuji, e v zdejím největím sále zasedal roku 1848 říský sněm. Měli jsme monost si zde zazpívat, ale nikomu se nechtělo, tak nás zastala malá holčička. Nejvíce se nám líbily zahrady, a to zámecká i Květná. Navtívili jsme zde vinný sklípek. Prohlídka s degustací byla fajn. Největí zdejí sud byl na 19100 litrů a jeho průměr a pochopitelně i délka byly větí ne já.     Zpět k obsahu

A vydali jsme se na jih. Ve Velehradě jsme si prohlédli baziliku a jeliko jsme chtěli jít na prohlídku podzemí, ubytovali jsme se v nedalekém kempu. No to byla paráda. Kemp pro dva lidi za 60 Kč. A to se nám jetě omlouvali, e moná nepoteče u teplá voda. Tekla, paráda. Podzemí bylo straidelné. Byla zde kostnice. Místnost plná lidských kostí a na stolech lebky. No dobře mi z toho nebylo a u vím, e na podobné prohlídky v budoucnu nechci. Rychle jsme odjeli a to do Buchlovic. Buchlovice Zde nás natvali. Kola patří na parkovitě pro auta, snad se tam s nimi nějak domluvíme. Take jsme li do zámeckého parku, který byl okouzlující. Navíc zde prodávají a pěstují spoustu fuchsií. Byly krásné. Dozvěděli jsme se, e před týdnem, ten den, co jsme straně zmokli u ternberka zde byly kroupy a spoustu květin zničily. Sbírka byla i tak bohatá. Odjeli jsme z tohoto cyklisticky nevlídného města a dojeli jsme na Buchlov. Hrad docela el, ale dvou hodinová prohlídka nás odrovnala. Nakonec si pamatuji stejně jenom úvodní informaci o stromu, který roste opačně. Odsouzenec ne byl popraven vytrhl ze země strom, zasadil ho korunou do země a řekl, e jestli je nevinný, začne strom do roka růst. No a tak tu ten strom vesele roste. Z novin jsme se později dozvěděli, e ten den byl z hradu odcizen meč, ale mi to váně nebyli. Poslední návtěvou jsme poctili opět Cimburk, ale tentokrát nedaleko Kyjova. Opět krásně zřícená zřícenina. Narozdíl od Cimburku u Trnávky, zde probíhali opravy. A tak jsme na ně v podobě vstupenky, také museli přispět, ačkoliv bylo po zavíračce a nebýt té otevřené pokladny, hrad by byl volně přístupný. No, snad u tam stojí nezřícená zřícenina. A jeli jsme na vlak. Vzhledem k tomu, e do Slavkova to bylo proti větru, jeli jsme do Kyjova. Vítr byl tak silný, e se jelo patně i kolmo na něj.

V Kyjově na nádraí jsme byli v devět večer a domu jsme se dostali v devět ráno. eleznice se tentokráte vyznamenala. Vlak Pannonia měl 150 minut zpodění a my z Brna odjíděli vlastně ráno. Dle elezničářů by se musel stát zázrak, kdyby vlak z Bukureti přijel přesně. V tomhle se ti chlapi asi nemýlili. Dle naich dalích zkueností se tento zázrak stále neděje. Je sice pravda, e vlak testujeme pouze jednou ročně (ji třetím rokem), ale vdy bylo zpodění více jak hodinové.     Zpět k obsahu

a nebo mi můete pouze nechat vzkaz.