Dalí zastávkou byla JE Dukovany. Jeliko jsme přijeli pozdě, přili jsme o monost prohlídky. Noc jsme prospali pod Babylonem, co je rozhledna nedaleko vodní nádre Daleice. Jeliko klíče od rozhledny měla osoba bydlící v Kramolíně č.22, tak jsme se pohledem na okolí nepokochali, ale vynahradili jsme si to hned dalí den. Od Mohelenské hadcové stepi byl výhled jak na přehradu, tak na JE Dukovany, ale i na ná Babylon, jeho vrchol čněl nad okolní les. Tato krajina získala název step zcela právem. Tráva je zde suchá, naloutlá a rostou zde skalničky. Oblast je chráněná.

Ivančický viadukt vedoucí přes údolí řeky Jihlavy nás překvapil předevím tím, e dle prvního pohledu, zde postavili pro kadý směr zvlátní most. Kdy jsme si ale oba dva mosty li prohlédnout, zjistili jsme, e jeden z nich končil ve vzduchu, místo aby vedl na protějí svah. Jednalo se tedy o nový a starý viadukt. Starý byl evidentně nefunkční a jestli práce pokračovali, tak u zřejmě ani neexistuje. Inu jeďte se podívat, a pak mi napite. Tu noc jsme přespali u Brněnské přehrady, kde cena odpovídala vyhledávanému turistickému centru.     Zpět k obsahu

Ráno jsme navtívili hrad Veveří. Veřejnosti byl zpřístupněn teprve nedávno (tuím rok 1996). Prohlídka se nesla v duchu veselém. Myslím, e se tak místní průvodkyně obrnily proti situaci, která byla spíe k pláči. Hrad na první pohled (z venku a z dálky) neztratil nic ze své majestátnosti. Stav interiérů je (1998) vak alostný. Hrad byl za komunistického reimu přestavěn čistě účelově. Získal nová moderní okna, místnosti byly nově vymalovány - na bílo s následným, jistě také módním válečkem, zřízeny byly nové toalety i koupelna, a do objektu se mohla nastěhovat učňovská kola lesnická. Restaurátory zde tedy čeká jetě mnoho práce. Místy ji odkryli původní malby, ale ty jsou v dezolátním stavu. Vekeré vybavení původního hradu bylo rozkradeno a tak bych hrad doporučila k návtěvě vem, aby nezapomněli na éru minulou.

Jedouce směrem k Perntejnu, nali jsme za Tinovem Předkláteří a zde enský cisterciácký kláter Porta coeli (brána nebes). Zaloen byl v roce 1233 a návtěvníka nadchne nejen svou rozsáhlostí, ale i vnitřní podobou. V kláteře se stále připravují novicky pro vstup do řádu a tudí jeho původní poslání stále slouí. Perntejn si bez problému přiláká kadého, kdo spatří jeho fotografii. Hrad je to velký a krásný, a to nejen z venku, ale i vevnitř. Nás nejvíce zaujal sál spiklenců. Jedná se o největí místnost na hradě, kde se konala důleitá jednání. V sále jsou vak tři typy tvarů oken, to aby si nepřítel myslel, e v této části hradu jsou jen tři malé místnosti.     Zpět k obsahu

Po vyjetí příerného kopce mezi Nedvědicemi a Černovicemi, který nás zaskočil nejen svým sklonem, ale i tím, e v mapě se ani neobtěovali danou hrůzu znázornit ipkou, jsme dorazili do Lysice. O tomto nádherném zámku jsme doposud neslyeli a ani návtěvníků zde nebylo mnoho. Nechápu to. Jeďte se tam tedy podívat alespoň vy. Stojí určitě za vidění. Zámek má krásný interiér a jetě hezčí zahradu, která je plná květin i vzácných stromů. Dalím městem byly Boskovice. Zde najdete jak zámek, tak hrad. Hrad nás nadchnul více. Na zámku se toti konala svatba a bylo zde na ná vkus moc lidí. Svatbu jsem nali i v na nadalekém Rájci nad Svitavou, a tak jsme se spokojili s prohlídkou pěkného parku. Dle zakoupeného leporela mají uvnitř převáně obrazy, a tak jsme ani nelitovali. A jeli jsme se zabydlet do kempu v Jedovnici, na dosah Moravskému krasu.     Obsah

Hned po příjezdu do kempu mi otekly oči. Ráno (v sobotu) jsme jeli stopem do Blanska. Na můj zánět jsem v nemocnici dostala Framykoin a byla jsem ráda, e máme na programu jeskyně. Bylo mi toti zakázáno chodit na slunce, ale hlavně, ono to i bolelo. Tento den jsme se jen tak flákali. Jediný autobus z Blanska jel jen do Rudic (3 km od kempu). Zde jsme nali větrný mlýn, jeho majitel nám asi hodinu vyprávěl o tomto místě. Pak jsme li najít rudické propadání (bohuel nenali). Jedná se o řeku vtékající pod zem, kudy teče několik kilometrů. To, e se jedná o stejnou řeku se zjistilo, kdy do řeky nalili barvivo, které po několika dnech vyteklo na značně vzdáleném místě.

Dalí den jsme byli ve Sloupské jeskyně. oůvská část byla bohuel zavřena. A my se tolik těili, e uvidíme místní svícen. No jó nó. Jeskyně nám přesto udělali radost. Navtívili jsme Kateřinskou i Punkevní, kam jsme se museli tři dny předem telefonicky objednat. Zde jsme jeli na známých lodičkách a podívali jsme se na dno Macochy (138,7m). Dozvěděli jsme se, kam dopadají sebevrazi, z nich nejznámějí bylo děvčátko, které k tomuto činu donutila jeho macecha a odtud i název propasti.     Zpět k obsahu

Jeliko u mi slouili oči, pokračovali jsme v cestě. Nali jsme Plumlov. Dle mého názoru velmi hezký zámek v dezolátním stavu. O rok později jsme se dozvěděli, e zde ijící netopýry velké, vymlátili místní áci baseballovými pálkami. O důvod víc, proč zámek alespoň částečně zajistit, ne z něj zbyde jen zřícenina se patnou pověstí. Ačkoliv předpověď počasí říkala, e má být +35°C, chtěla jsem jet dál. A tak jsme skončili o 15 km dál v Čechách pod Koířem. V parku jsme čekali a bude líp. Nakonec jsme vyjeli, ale o kus dál jsme udělali u silnice dalí nucený oddych. Usnuli jsme a vstali po páté. Ondra byl natvaný, e jsme nezůstali v kempu v Plumlově, hezky u vody. Tímto se mu jetě jednou omlouvám: Ondro, fakt jsem to nezvládla, promiň. Ten den jsme spolu se tmou dorazili na zříceninu Cimburk. Zde jsme usnuli a ráno pokračovali. Přes noc se ochladilo a my jeli dál, směr Bouzov. Tento cizokrajný hrad je známý například z pohádky O princenzně Jasněnce a létajícím evci, ale dle průvodkyně i z mnohých jiných. Hrad je velmi hezký i vevnitř. Vzhledem k tomu, e jsme zde byli v hlavní turistické sezoně, museli jsme překousnout nával lidí. Odměnou nám byla ivá renesanční hudba.     Zpět k obsahu

Ne jsme stihli navtívit Mladečské jeskyně začlo lejt. Jeskyně jsme neviděli a dvě hodiny jsme čekali na autobusové zastávce. Povečeřeli jsme. Po dvou hodinách jsme kolem sedmé vyrazili. Otočil se vítr, a my se mohli jen bezmocně koukat, jak se ona černá mračna zase valí zpátky na nás. Do ternberku jsme dojeli po tmě, zmoklý jak slepice. Kdy nás pán v kempu viděl, nabídl nám ubytování v chatce. Moc a moc děkujeme. Skutečně se nám v tom deti nechtělo stavět stan, nato v něm celý mokří spát. Ve městě nás nejvíce zaujala výstava hodin. Prohlídka hradu nebyla z nejzajímavějích. Ono ve srovnání s Bouzovem by uspěl málo který hrad.

A jelo se do Olomouce. Cestou jsme se zajeli na Svatý Kopeček (dle rad Medvěda). Zdejí poutní místo opravdu stálo za ten kopec. Navíc jsme zde nali jetě ZOO s rozhlednou. Nejvíce nás zaujali irafy, protoe vyhlídkové místo bylo umístěno v prvním patře, a my jsme si se irafami mohli koukat z očí do očí. Olomouc jsme minuli, protoe se nám nechtělo zajídět do města a přespali jsme u řeky Moravy, kdesi u Kouan. Byl pátek večer a Ondrovi se rozbilo kolo. Na zadním kole praskl ji sedmý drát a to se stalo nepojízdné. Pětikolečko jsme ale nesundali. Zřejmě chyběl svěrák či potřebné nářadí. A tak jsem si ráno jela přeci jenom prohlídnout Olomouc. Nala jsem čtyři cykloopravny. Jedna byla zavřená, v druhé nebyl mechanik, ve třetí mi to do týdne udělají a v té čtvrté mi kolo opravili za hodinu. No jak já byla ráda. Bohuel si nepamatuji název, abych zde udělala zaslouenou reklamu, ale bylo to u tramvajových kolejí nedaleko náměstí. Kluci, díky moc.     Zpět k obsahu